Sloupsko - Sloup

Sloupsko - učebnice regionální vlastivědy

Poznámka: modře orámované obrázky jsou zmenšeniny. Původní velké a kvalitní obrázky uvidíte, když kliknete myší na zmenšeninu.[

SLOUP

V současné době nejdůležitější obec regionu je z hlediska svého vzniku lichoběžníkově řešená obec, původně zemědělského charakteru, založená v období kolonizace.
Název získala podle kamenného sloupu Hřebenáče. Kdy to přesně bylo nevíme, protože první písemná zpráva je až z roku 1356, kdy se odtud psal Ješek Pátek ze Sloupu. Tato obec bylo nevýnosná. Ve 14. století zde byly pouze 2 lány orné půdy, zatím co v Suchdole byly 4 lány a ve Veselici 6,5 lánu. Pro majitele panství byl důležitý les. Ze starých zápisů v zemských deskách známe les Bič. Až do druhé poloviny 16. století se zde vystřídala řada majitelů – zemanů. Pak Sloup přešel do rukou rájeckých majitelů – Bernard z Drnovic ho koupil v roce 1587.
Malá nepříliš prosperující obec nebyla velkým majetkovým přínosem. Obyvatelstvo se živilo nevýnosným zemědělstvím a bylo postiženo všemi válkami (husitské války, třicetiletá válka atd.). V roce 1675 bydlelo ve Sloupě pouze 12 trvale „osedlých“.

Pohled na Sloup z vrchu Neselov (v popředí bytovky a škola)

V roce 1621 Kateřina Drnovská dala Sloup svému manželovi Zdislavovi, který jej odkázal své druhé manželce Alžbětě, rozené hraběnce se Salmů. Po Janě Drnovské převzal v roce 1675 rájecké panství a tím i Sloup její syn Jan Kristián z Rogendorfu.
Roku 1682 dostal Sloup právo pečeti společně se Šošůvkou a právo vlastní pečeti v roce 1789. Roku 1701 zdědil rájecké panství syn Jana Kritiána Karel Ludvík a v roce 1741 se ujala správy jeho manželka Karolina z Rogendorfu, velká příznivkyně církve, která v letech 1751 – 1754 dala postavit ve Sloupu chrám Panny Marie Sedmibolestné.
Obec Sloup byla nejdříve přifařena ke kostelu v blízkých Petrovicích. V době třicetileté války (1630) zde však fara zanikla a Sloup spadl pod duchovní správu fary v Doubravici nad Svitavou.
Od druhé poloviny 18. století ho navštěvovalo ročně 40 tisíc poutníků. Začíná se rozvíjet obchod (jarmarky). Ve druhé polovině 19. století byly v obci povoleny tři, později čtyři výroční trhy.

Socha Panny Marie na hlavním oltáři

Když se v období 1720 – 1730 opravoval brněnský klášter minoritů, byla v křížové chodbě vystavena socha Panny Marie Bolestné. Sochu si od správy kostela vyprosil Karel Ludvík z Rogendorfu jako dar pro svou zbožnou manželku Karolinu. Mariánskou sochu nechal manželský pár provizorně uložit ve sváteční jizbě sloupského mlynáře Vavřince Severy, kde se stala předmětem úcty celé mlynářovy rodiny i dalších občanů Sloupu. Zvlášť vroucně se k soše modlila nevyléčitelně nemocná mlynářova dcera. Když se zcela nečekaně uzdravila, pověst o zázraku se brzy rychle roznesla po okolí.
Do Sloupu začali proudit poutníci, nemocní i zdraví. Na žádost Karla Ludvíka z Rogendorfu proto olomoucká biskupská stolice povolila postavit ve Sloupu poblíž letního hraběcího sídla dřevěnou kapli, v níž kaplan z Doubravice sloužil každý pátek mši (poprvé 18. července 1730). Ta však brzy nestačila stále většímu a většímu počtu návštěvníků.

Pohled na chrám z budovy staré školy

Záměr vystavět ve Sloupu poutní kostel uskutečnila po smrti hraběte jeho manželka Karolina. Vypracováním projektu byl pověřen vídeňský architekt Isidor Marcello Canavale, který potom později projektoval i stavbu rájeckého zámku. Praktické provedení řídil boskovický zednický mistr Vavřinec Mertha. Nádherná barokní architektura chrámu byla realizována v letech 1751 – 1754. Sloupský kostel byl slavnostně vysvěcen 27. října 1754 olomouckým kardinálem Ferdinandem Juliem. Součástí vysvěcení bylo přenesení sochy Panny Marie Bolestné na hlavní oltář.
Sloupský kostel patří spolu s kostely ve Křtinách a Vranově ke třem nejvýznamnějším mariánským památkám na Moravě. V průčelí mezi věžemi je vysoký přes 30 m, chrámová loď je oválná o šířce 30 m a délce 40 m, se dvěma věžemi s oplechovanými báněmi je vysoký 40 m. Ústředním motivem interiéru je hlavní oltář z černého a červeného mramoru s již zmiňovanou sochou. Cestou k oltáři staneme u náhrobní desky na podlaze. Jsou to dveře ke kryptě, kde je pochována hraběnka Karolína.

Sloupský Betlém (autor řezbář Josef Mikulášek ze Sloupu)

V roce 1756, když v Rájci vyhořel starý zámek, se Karolína z Rogendorfu přestěhovala do tzv. panského domu ve Sloupě – nynější fara. V tomto sídle roku 1759 zemřela. Krátce po smrti hraběnky Karolíny vykoupil rájecké panství její zeť Antonín Karel Josef, starohrabě ze Salm – Reifferscheidtů. V rukou tohoto roku bylo panství včetně Sloupu až do roku 1945. Ostatky zemřelých ze salmovské rodiny, uložené v kryptě po roce 1807, byly přeneseny v roce 1830 na nově zřízenou „panskou“ část hřbitova ve Sloupě s originálními náhrobky z umělecké litiny. Tak byl položen základ ke vzniku další významné sloupské kulturní památky. Salmové sem zesnulé členy své rodiny pohřbívali až do konce držení rájeckého panství. Nejvýznamnější postavou rodu byl starohrabě Hugo František (1776 - 1836). Tento kníže zrušil robotu na svém panství již v roce 1748. V té době měla obec již 471 obyvatel a 74 domů. Na městys (městečko) byla obec povýšena v roce 1862.

Pohled na kostel z panského hřbitova rodiny Salmů

V roce 1882 Sloup vyhořel. Neporušen zůstal pouze kostel a malé domky. Poštovní úřad byl zřízen v roce 1877. V roce 1890 měl Sloup 420 obyvatel a 56 domů. Pouze 5 dělníků ze Sloupu pracovalo v blanenské huti. V obci bylo 12 selských rodů a obvodní lékař. V roce 1903 měla obec 460 obyvatel. V roce 1905 zde byl zaveden vodovod. Roku 1920 bylo ze 460 obyvatel 24 nádenických rodin.

Poslední zbytek nouzové kolonie

V období velké hospodářské krize vzniká ve Sloupě i nouzová kolonie, kterou tvoří tři železniční vagóny, přizpůsobené k bydlení. První v roce 1932, druhý 1936 a třetí 1940. Vodu brali obyvatelé nouzové kolonie z hydrantu u zahradnictví, elektřina jim byla v souvislosti s domovským právem zavedena až po roce 1948.
Zvláštní kapitolou v historickém vývoji Sloupu jsou Sloupsko - šošůvské jeskyně, které podle profesora Absolóna patří k nejrozsáhlejším v Evropě. První zmínka o nich se objevuje v knize z roku 1669, další pak o 100 roků později v knize J. A. Nagela, který jako první sestoupil v roce 1748 do největší jeskynní propasti. Později se zájem o jeskyně zvyšoval, ale docházelo i k jejich pustošení. V roce 1786 sestoupil do objevené propasti i hrabě Salm - Reifferscheidt, z jehož podnětu docházelo ke geologickému průzkumu. Rozhodující měrou se do dalších výzkumů zapsal dr. Jindřich Wankl, který jeskyně v letech 1850 - 1857 zmapoval. Jeho zásluhou bylo zabráněno pustošení jeskyní a začaly paleontologické výzkumy. Po objevu Eliščiny jeskyně v roce 1880 byly zpřístupněny sloupské jeskyně. Souběžně probíhal výzkum jeskyně Kůlna ( dr. Kříž a J. Knies). V letech 1889 až 1905 byly objeveny a později i zpřístupněny Šošůvké jeskyně ( V. Sedlák, J. Broušek). V dalších výzkumech pokračoval prof. K. Absolon. Celý systém byl propojen a vznikly Sloupsko-šošůvské jeskyně. V roce 1923 byly poprvé osvětleny elektrickým proudem.

Květný pátek - největší sloupská pouť se koná vždy týden před Velikonocemi

Kostel jako poutní místo a jeskyně jako symbol turistiky a cestovního ruchu, jsou v současné době hlavní příčinou rozvoje a významu této střediskové obce.
Triviální škola - byla otevřena v roce 1755 téměř současně s kostelem. Školní budova však byla postavena až v roce 1760. V roce 1768 se tato škola stala dvoutřídní, v roce 1830 pětitřídní. V letech 1907 - 1921 zde působil zasloužilý vlastivědný pracovník Jan Knies (1860 - 1937), zakladatel krasového muzea a autor četných přírodovědeckých studií, při nichž těžil ze svých nálezů a terénních prací v jeskyních. Někdejší měšťanská škola byla postavena v roce 1922. Současná moderní škola je z roku 1982.

Sloup - pohled

Znak a prapor Sloupu

Zajímavosti
První autobusová linka začala jezdit do Sloupu v roce 1926.
Elektrifikace Sloupu byly provedena v roce 1922.
Místní rozhlas - 1948, první „staré“ koupaliště 1939.
První kolo v roce 1894, automobil 1903, radio 1924, mlátička 1890, šicí stroj 1879, secí stroj 1902, benzínový motor 1903, elektromotor 1910.
Obec měla několik včelařů, kteří začali péci perník. V této tradici se pokračuje dodneška.

předchozí stránka | obsah | další stránka

Otázky a úkoly :

1. Zjisti, kdy byl schválen Parlamentem ČR znak a prapor Sloupu.
2. Proč vypadá sloupský znak a prapor právě tak ? Znáš výklad ?

[ HOME PAGE | Experio ]

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace pro komerční účely.