Sloupsko - Sloupsko-Sosuvske jeskyne

Sloupsko - učebnice regionální vlastivědy

Poznámka: modře orámované obrázky jsou zmenšeniny. Původní velké a kvalitní obrázky uvidíte, když kliknete myší na zmenšeninu.[

SLOUPSKO-ŠOŠŮVSKÉ JESKYNĚ

Na severním okraji vápenců Moravského krasu, v blízkosti ponorů Sloupského potoka (Luhy) se v levém údolním svahu okrajového údolního polje otevírá 20 m široký a 8 m vysoký vchod do jeskyní Sloupsko-šošůvských. Jeskyně představují jedny z nejlépe zpřístupněných krasových jevů ve střední Evropě. Již v první polovině minulého století se v nich formovaly počátky speleolo-gického a archeologického výzkumu celého Moravského krasu.
Před vchodem do jeskyně se tyčí 20 m vysoká izolovaná skála, zvaná Hřebenáč, zbytek někdejší poloslepé stěny, která uzavírala údolí směrem do Pustého žlebu.

Současný vchod do jeskyň

Jeskyně tvoři souvislý systém horizontálních chodeb, síní a dómů vyvinutých ve dvou hlavních úrovních nad sebou, spojených podzemními propastmi hlubokými až 80 m. Svrchní - suchá úroveň je zpřístupněna pro veřejnost, nižší úrovní odtéká Sloupský potok směrem k propasti Macoše. V blízkosti vchodu do jeskyně se nacházejí ponory Sloupského potoka. Jimi vody mizí a objevují se až v nižší úrovni - ve spodních patrech. Jeskyně svrchní úrovně se nacházejí ve výšce povrchu sedimentárních výplní údolního okrajového polje, spodní jeskynní úroveň ve výši skalního podloží sedimentárních údolních výplní. Již v druhé polovině minulého století se nacházely ve Sloupských jeskyních četné kosterní pozůstatky velkých pleistocénních zvířat, zvláště jeskynních medvědů, jejichž kostry jsou nyní chloubou celé řady evropských muzeí. Ze Sloupských jeskyní pocházejí rovněž dvě unikátní kostry jeskynního lva a další četné nálezy diluviální zvířeny, které řadí tuto lokalitu mezi světové unikáty. V současné době Sloupsko-šošůvské jeskyně představují nejvýznamnější zimoviště netopýrů v Moravském krasu.
Celý komplex jeskyní můžeme rozdělit na čtyři základní části - jeskyně Nicová, Eliščina, Staré skály a Šošůvská jeskyně.

Hřebenáč (pohled ze skal nad vchodem)

Nicová jeskyně je známa od nepaměti. Svůj název dostala podle bílé kašovité hmoty, pórovitého nezpevněného sintru, zvaného „nickamínek“. Dno jeskyně je v zadní části rozryto sondami z archeologických a paleontologických výzkumů, prováděných zejména v 70. letech minulého století.
Hlavní krápníkové útvary sloupské části jsou soustředěny v Eliščině jeskyni, objevené v roce 1879 místním občanem Václavem Sedlákem. Jméno dal jeskyni podle své manželky dr. Martin Kříž, který jako první jeskyni zkoumal. Ústředním tvarem je krápníkový útvar Vodopád a skupina krápníků Divadélko. Již v roce 1881 byla jeskyně krátkodobě elektricky osvětlena.

Eliščina jeskyně

Staré skály tvoří část jeskyně, která je známa již od nepaměti. Její největší prostorou je Hlavní síň, na jejímž dně se otvírá Stupňovitá propast, která zasahuje až k spodní úrovni horizontální jeskynní cesty Sloupského potoka. Hlavní síň je s přilehlou Trámovou a Gotickou chodbou úspěšně využívána pro léčbu nemoci horních cest dýchacích - speleoterapii. V Gotické chodbě dal v roce 1775 ze sintrového bloku uříznout Karel Salm dvě stolní desky pro rájecký zámek. Dalšími vertikálními spojkami s jeskyněmi spodní úrovně jsou Kolmá propast (hloubka 69 m) a její větev Postranní propast. Propastmi sestoupil poprvé roku 1748 vídeňsky fyzik a matematik J. A. Nagel do tehdy neznámých spodních pater. Od Kolmé propasti vybíhá chodba k vyhlídkovým můstkům nad nejmohutnější podzemní propastí Moravského krasu, propastí Nagelovou (hloubka 85 m).
Odtud vede cesta chodbou U Stříbrné skály, s krystalickou sintrovou výzdobou, do Šošůvských jeskyní, jejíž první část byla objevena v roce 1881 a v roce 1890 zpřístupněna pro veřejnost (největší podíl na tom měli členové rodiny Brouškovy).

Mapka Sloupsko-Šošůvských jeskyní dle prof.Karla Absolona

Šošůvské jeskyně, zejména její část nazvaná Brouškova (nebo také Pohádková) síň, jsou přeplněny různými druhy krápníků, z nichž vynikají kulovité stalaktity. Kromě jiných krápníkových útvarů v ní nacházíme i symbol Sloupsko-šošůvských jeskyní, známý stalagmit Svícen, přenesený sem z nepřístupných prostor. Z Pohádkové síně vybíhá chodba k Černé propasti, objevené v roce 1910. Na jejím dně v hloubce 85 m se naposledy objevuje Sloupský potok. Odtud odtéká směrem k jihu (zatím jen z malé části známými), sifonovitými chodbami, které ve vzdálenosti cca 300 m ústí do západní větve Amatérské jeskyně, největšího jeskynního systému v České republice, který je však veřejnosti nepřístupný. Poslední větší zpřístupněnou prostorou Sloupsko-šošůvských jeskyní je Riegrova síň, poškozená řícením a sedáním sedimentárních vyplní. Východ z jeskyní je ve Staré šošůvské jeskyni u malého turistického Hotelu Broušek, 250 m jižně od jeskyně Kůlny. Ta vývojově náleží k Sloupsko-šošůvské jeskynní soustavě. Představuje jednu z nejvýznačnějších paleolitických stanic ve střední Evropě.

Dle pověsti byl Hřebenáč přenesen do Sloupu čertem po prohrané sázce

předchozí stránka | obsah | další stránka

Otázky a úkoly :

1.     Přemýšlej. Jak asi vznikl skalní útvar Hřebenáč ? Proč mají jeskyně dvě patra ?
2.     Jak se jmenují hlavní části Sloupsko-šošůvské jeskyně ?
3.     Které podzemní propasti se v jeskyni nacházejí ?
4.     Jak se jmenuje nejznámější krápník Sloupsko-šošůvské jeskyně ?
5.     Kdo objevil Eliščinu jeskyni ?
6.     Který turistický objekt se nachází u východu ze Šošůvské jeskyně ?

[ HOME PAGE | Experio ]

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace pro komerční účely.