Sloupsko - Rostlinstvo a zivocisstvo

Sloupsko - učebnice regionální vlastivědy

Poznámka: modře orámované obrázky jsou zmenšeniny. Původní velké a kvalitní obrázky uvidíte, když kliknete myší na zmenšeninu.[

ROSTLINSTVO A ŽIVOČIŠSTVO

    Často používaný výraz biota zahrnuje soubor všech rostlinných a živočišných organismů, přirozeně se vyskytujících v určitém prostoru. Současná biota určité krajiny je výsledkem dlouhodobého přirozeného vývoje, který probíhal v úzké závislosti na vlastnostech prostředí a vlivů stupňujících se aktivit lidské činnosti.
    Lesní fond okresu zaujímá kolem 40000 ha, což je asi 44 % plochy okresu. V oblasti Moravského krasu se v posledních dvou stoletích zvýšila plocha lesů o více než 3500 ha, většinou zalesněním svahů využívaných dříve jako pastviny. Území okresu Blansko přísluší do tří floristických oblastí. Největší část tvoří oblast středoevropské lesní květeny. Jihozápadní část okresu zasahuje do oblasti středoevropské a jihovýchodoevropské květeny a na území Moravského krasu, které je řazeno do oblasti západoevropské květeny.
    Pestrost bioty, zejména její vegetační složky, podmiňuje též velmi pestrá geologická stavba. Druhově jedinečnou flóru mají devonské vápence Moravského krasu. Zcela výjimečnou biotou, zejména faunou, se vyznačují podzemní prostory Moravského krasu.
Na území Moravského krasu rozeznáváme několik společenstev.

Společenstva krasových plošin
Krasové plošiny pokrývají společenstva lesa, polí a je malá část patří loukám. oproti mnohým evropským oblastem je Moravský kras mimořádně lesnatý, procento zalesnění (54,2 %) téměř dvojnásobně přesahuje celostátní průměr (30 %). Zalesnění je odrazem klimatických podmínek v sev. části převažuje „měkké dřevo“ - jedle, smrk nad „tvrdým dřevem“ - buk. Ve střední a jižní části je to opačně, převládá „tvrdé dřevo“ - buk, dub, habr nad „měkkým dřevem“ - borovicí.
S rozvojem zemědělství byly lesy na krasových plošinách silně omezovány zakládáním polí. V období železářství a sklářství byly lesní porosty na velkých plochách káceny a nahrazovány rychle rostoucími smrkovými a borovými monokulturami. Tyto nevhodné dřeviny vedly k úbytku bylin (jarmarka větší, osněj vlčí mor), které vlivem stínu a opadu jehličí zcela vymizely. Naopak zde nacházíme rostliny pro krasovou oblast zcela netypické např. kociánek doudový nebo borůvka.
V odlistěných bukových lesích na jaře nacházíme porosty dymnivek, jaterníku trojlaločnatého, hrachoru jarního, kterým stačí jarní období k vytvoření květů a plodů. Po olistnění buků jarní květy mizí a jsou nahrazeny bohatými porosty kyčelnic, bažanky vytrvalé nebo mařinky vonné, později v létě zpestřené druhy čeledi vstavačovitých - okroticemi.
Zvířena lesních společenstev krasových plošin není nikterak nápadná. Za zmínku stojí výskyt poměrně vzácného druhu žížal, které se vyskytují v půdním substrátu. Z drobných savců se v lesních porostech vyskytují norník rudý a myšice lesní (dobře skáče a šplhá, někdy zakládá hnízdo na stromě v ptačí budce, opuštěném veverčím hnízdě nebo ve stromové dutině).
V korunách stromů hnízdí celá řada ptáků např.: pěnkava obecná, holub hřivnáč, holub doupňák, puštík obecný.
V teplejší části Moravského krasu rozkvétá sasanka hajní, prvosenka jarní, ptačinec velkokvětý, kokořík mnohokvětý a vonný, konvalinka vonná. Z živočichů zde žije hlemýžď zahradní, vlahovka narudlá, vrkoč lesní. V korunách stromů si staví hnízda čáp černý, strakapoudi, datel černý, netopýr ušatý, netopýr vodní a netopýr rezavý, ježek západní, hrabošík podzemní.
V nejteplejší části Moravského krasu roste modřín, růže, hloh, ptačí zob obecný, hrachor černý, bukvice lékařská.

Společenstva skal, skalních ostrožen a svahů krasových údolí
Skály a skalní ostrožny patří na území Moravského krasu k nejnápadnějším tvarům reliéfu zejména na strmých svazích hluboce zaříznutých údolí, v kaňonovitých žlebech severní části. Na obnažených skalách téměř chybí půdní kryt, a proto je vegetace na těchto stanovištích omezena pouze na mechy a lišejníky. Na místech se sporým půdním profilem se již uchytí vyšší rostliny. Důležitou roli zde hraje orientace těchto stanovišť ke světovým stranám a případně zastínění, které má vliv na jejich suchost nebo vlhkost.

Netopýr velký	Plch velký
Pcháč bělohlavý	Střevičník pantoflíčník

Na vlhkých, většinou k severu orientovaných nebo zastíněných skalách, vytvářejí souvislé porosty mechy. Zeleň mechových porostů vyniká na skalních útvarech Pustého a Suchého žlebu v zimním období. V mechu žijí různé druhy plžů. Při bedlivém pozorování můžeme zahlédnout i drobný bezkřídlý hmyz, který se skákavě pohybuje, někdy se mu říká „sněžné blechy“, jsou to chvostnatci pohybující se pomocí skákací vidličky. Dále se zde vyskytuje celá řada stonožek a mnozí roztoči.
Tam, kde se vytvořila vrstva byť často vzniklých půd, nastupují kapradiny. Typickou rostlinou zastíněných vápencových skal jsou pěchava, rozchodník nebo kostřava. Žijí zde různé druhy chvostoskoků a měkkýšů, zejména věžovitě vinutá závornatka malá a drsná a skalnice lepá, kterou pokládáme za nejkrásnějšího měkkýše Moravského krasu.
Skalní štěrbiny a rozsedliny skýtají možnost hnízdění některých ptáků např.: poštolka obecná, rorýsi, rehek domácí, kavka obecná, výr velký. Mimo ptáky se zde setkáme s kunou skalní a samozřejmě i s netopýry.
Výslunné a suché skalní ostrožny a stupně jsou ostrým protikladem k zastíněným. Mikroklimatické poměry těchto stanovišť se podobají klimatu stepí a lesostepí, a proto se sem šířila rostlinná a živočišná společenstva jižní Evropy. Z rostlin jsou to např.: kostřavy, bělozářka větevnatá, pryšec mnohobarvý, dřín, dřišťál obecný, skalník celokrajný a druhy hlohů. Žijí zde roztoči a chvostoskoci, mravenci, plži, ještěrka obecná, zmije obecná a vzácná ještěrka zelená.
Na skály a skalní ostrožny pak navazují svahy, které jsou v horní části pokryty sutěmi bez rostlinného pokryvu, ve spodní části s vrstvou hlíny. Zaklíněné a k severu otočené suťové svahy jsou chladné a vlhké, porostlé mechy. Na bohatých půdách roste měsíčnice vytrvalá, jarmarka větší, kapradina laločnatá, bukovník vápencový, meruzalka alpská, líska obecná, jasan ztepilý, lípa srdčitá, tis černý.
Tam, kde je více slunečního svitu, roste dub zimní, habr obecný, javor babyka, buk lesní.
Hojně je zastoupen bezkřídlý hmyz. Bylo zjištěno, že v době zvýšené aktivity žije na ploše 1 m2 50 000 - 90 000 jedinců. Dále zde žijí plži, celá řada závornatek, pavouci a drobní hlodavci.

Společenstva dna údolí a žlebů
Společenstva údolního dna jsou zcela ovlivněna klimatickou inverzí. Jsou vlhkomilná a chladnomilná a většinou i stínomilná, neboť tato místa jsou osluněna jen krátce v době sluneční kulminace. Nalézají se hlavně v severní části krasu v Pustém a Suchém žlebu.
Roste zde devětsil bílý, devětsil lékařský, devětsil lesní, tužebník jilmolistý, prcháče, psárka luční, blatouch bahenní. V poslední době se zde šíří husté porosty kopřivy dvoustonné, svědčící o nadměrném obohacení půdy dusíkem.
Z živočichů je pro tato společenstva charakteristický hmyz a měkkýši (sítěnka nejmenší, nedosahuje velikosti ani 2 mm), dále obojživelníci (čolek obecný, kuňka obecná, skokan hnědý, ropucha obecná) a plazi (užovka obojková). Podíl toků, zejména v severní části Pustého žlebu můžeme pozorovat skorce vodního, který se za larvami hmyzu a drobnými živočichy potápí na dno vodních toků. V pobřežní zóně žije hryzec vodní, krtek obecný, rejsek obecný a chladnomilný hraboš mokřadní.
Jezevec lesní bývá pozorován v Pustém a Suchém žlebu.

Společenstva propasti Macocha
Propast Macocha je zvláštním útvarem,typickým pro území Moravského krasu. Pravděpodobně vznikla zřícením jeskynního stropu, jehož zbytkem je suťový kužel. Dnem tzv. Jalového koryta protéká řeka Punkva, která zde má ráz horské bystřiny. Vytéká sifonem z podzemních prostor Amatérské jeskyně a protéká Horním a Dolním jezírkem na dně propasti a dalším sifonem se zase noří do podzemí. Specifické podmínky - výrazná klimatická inverze, zvýšená vzdušná vlhkost a nižší kolísání teplot vody ve vodním toku teplot vzduchu měly za následek přechodný charakter ke společenstvům jeskynních vchodů a světelné zóny jeskyní.
V Jalovém korytě žije korýš blešivec tatranský a kroužkovitý červ z čeledi niténkovitých. Dále zde žije blešivec potoční, plaměnka rakouská, hamonit říční a celá řada druhů larev hmyzu. V oblasti mimo Jalové koryto (ovlivňované záplavami) se setkáme s ropuchou obecnou, skokanem hnědým, rejskem obecný, myšicí lesní a norníkem rudým.
Suťový kužel je ovlivňován světlem a vlhkostí. Roste zde nejvzácnější rostlina Moravského krasu z čeledi prvosenkovitých - KRUHATKA MATTHIOLIHO. Byla zde objevena v r. 1918 při výzkumné výpravě na dno propasti. Dno propasti Macocha a přilehlé skály je jediné místo jejího výskytu v českých zemích. Je považována za glaciální relikt. Ze stínovitých druhů se zde vyskytuje např. ptačinec hajní, pryskyřník plazivý, měsíčnice vytrvalá, řeřišnice hořká.
Hlinitopísčité náplavy dna propasti pokrývají řasy, játrovky a mechy, které na severní straně Macochy vytvářejí po celý rok hustě zelené porosty.
Společenstvo skal je zastoupeno mechy, hmyzem, měkkýši a sovou puštíkem.

Společenstva krasových vod
Vody Moravského krasu si zasluhují zjevnou zvýšenou pozornost, ale i ochranu, neboť pokud nebyly znečištěny, jsou osídleny faunou typickou pro nejčistější vody.
Zvláštností těchto vod je, že toky v Moravském krasu nejsou AUTOCHTONNÍ, tzn., že se jejich prameny nacházejí mimo toto krasové území a po vtoku na vápencové podloží se propadají v krasových ponorech do podzemních jeskynních systémů. Po jejich průtoku se tyto vody objevují na povrchu v krasových vývěrech.
Vodní společenstva jsou zde velmi pestrá a jsou v nich zastoupeny druhy, z nichž některé jsou známy pouze z této oblasti. Dělíme je na:
    • společenstva krasových vývěrů
    • společenstva krasových potoků
    • společenstva vodních nádrží

Společenstva krasových vývěrů
Neliší se výrazně od toků, které vstupují do krasového podzemí. Pro všechny tyto vývěry je charakteristická malá amplituda teploty vody. Z rostlin se zde uplatňují různé druhy řas a mechorostů, jež vytvářejí nánosy na kamenech. Některé druhy vyšších rostlin jsou v pobřežním pásmu. V živočišné složce převládají korýši např. blešivec potoční, pro nějž je charakteristické plavání na boku. Z ostatních živočichů se zde vyskytují ploštěnky, nitěnky, žížaly, měkkýši (plaměnka rakouská), roztoči, larvy chrostíků, vodní brouci, nezřídka se setkáváme též s rakem potočním.

Společenstva krasových potoků
Pro krasové potoky je společné značné rozkolísání teploty a stavu vodní hladiny a dále značná tvrdost vody. V letních měsících je často většina vodních toků vyschlá (Bílá voda, Lipovecký potok). Kromě těchto faktorů má na biotu značný vliv znečištění vodních toků odpady z obcí. Živočišné druhy náročné na čistotu vody mizí a na jejich místo nastupují druhy snášející znečistění nebo ty, kteří znečištěné vody vyhledávají.
Ve vodách znečištěných sloupských potoků (zejména Luhy) se vyskytují nitěnky, larvy některých druhů pakomárů a bakterie. Vody mohou nepříznivě ovlivnit i faunu podzemních prostor Sloupsko-šošůvských jeskyní.
Potok Lopač u Ostrova má řadu rybničních druhů, jejichž počet převyšuje dokonce počet typických potočních druhů např. pijavka rybí, plovatka toulavá, vodní brouci.
Potoky mající charakter horských bystřin (Bílá voda, Lipovecký potok u Holštejna) se vyznačují čistotou. Žijí zde druhy charakteristické pro horské prameny, horské a podhorské toky, dobře prokysličené např. pstruh potoční, vranka obecná.

Společenstva vodních nádrží
Vodní nádrže můžeme rozdělit na dvě základní skupiny - přirozené (sem patří dvě jezírka na dně propasti Macocha) a umělé (rybníky).
Přirozené vodní nádrže - jsou ovlivňovány charakteristickými klimatickými poměry dna propasti Macocha. Druhovým složením se neliší od společenstev Jalového koryta.
Rybníky - jsou to společenstva, poznamenána značným organickým znečištěním. Pro tato společenstva je charakteristické vysoké početní zastoupení obyvatel bahnitého dna např. plovatka toulavá, chybí zde korýši, v rákosích žijí různé druhy ptáků (kachny, potápky), v březích těchto nádrží si hloubí svoje nory ondatra pižmová.

Společenstva krasového podzemí
Krasové podzemí je druhým typickým fenoménem krasových oblastí. Vzhledem ke specifickým podmínkám a obtížné přístupnosti. byl podzemní svět dlouho neprobádaným územím obetkaným tajemstvím.
Krasové podzemí se vyznačuje určitými specifiky, která nemají v jiném horninovém prostředí obdoby. Je to hlavně rozsáhlost podzemních prostor, typický vodní režim, nedostatek nebo úplná nepřítomnost světla. Z tohoto hlediska dělíme obvykle podzemní prostory na dvě zóny.
První zóna vchodová (světelná) - začíná vstupní částí jeskyně a zasahuje do míst, kam až proniká denní světlo. Světla je však méně, a proto se zde vyskytují stínomilné druhy rostlin a živočichů. Z rostlin jsou to kapradiny, mechorosty a řasy pokrývající stěny jeskynních vchodů. Z živočichů se vyskytují druhy, vyhledávající větší zastínění a vzdušnou vlhkost, např. pavouci, měkkýši, často tu přezimují motýli, můry, výjimečně zde mívají svá zimoviště některé druhy netopýrů. Ve skalních výklencích mají svá hnízda sovy (puštík obecný).
Druhá zóna (bezsvětelná) - je charakteristická absolutní tmou, stálou teplotou vody i vzduchu. Nepřítomnost světla vyloučila existenci zelených rostlin, vyskytují se zde houby a bakterie, tedy organismy, které nejsou na světle závislé. Živočichové, žijící v tomto prostředí, ztrácejí tělní pigment a jsou většinou bílé nebo šedavé barvy. Dále ztrácejí zrak a místo něho se u nich vyvinuly jiné orgány, které jej nahrazují: prodloužená citlivá tykadla, štětiny a smyslové brvy. Protože v podzemí neexistují roční cykly, mohou se živočichové v podzemí rozmnožovat po celý rok. Podle přizpůsobení jeskynním podmínkám dělíme živočichy na tři skupiny:
TROGLOBIONTI - jsou živočichové, žijící výlučně v jeskyních, rozmnožují se zde a nikdy je neopouštějí. Patří mezi ně chvostoskoci a roztoči, živí se org. zbytky přinesenými vodou, tlejícími těly jiných živočichů, houbami. Žijí na sedimentech, krápnících, stěnách i trusu netopýrů.
TROGLOFILOVÉ - mohou žít dlouhodobě v jeskyních, rozmnožují se zde, ale setkáváme se s nimi ve vyhovujících podmínkách i na povrchu. Obyvateli netopýřího trusu jsou chvostoskoci. Na písčitých sedimentech žijí ve velkém množství žížaly, jejich trus vytváří mocné vrstvy zvané „trusínkové lavice“. Mezi typické troglofily patří netopýři, jediní savci, kteří dovedou aktivně létat. Jsou to hmyzožravci, kteří si potravu vyhledávají mimo jeskyně. Většinu času tráví v jeskyních, které jim slouží hlavně k přezimování.
TROGLEXENI - jsou živočichové žijící normálně na povrchu, kteří se do podzemí dostali náhodně a trvale zde nemohou žít. Jsou do zejména ryby, žáby a hmyz. Všichni tito živočichové musí po určité době opustit jeskyně, protože zde nemají vhodné podmínky pro život.

předchozí stránka | obsah | další stránka

Otázky a úkoly :

1. Vysvětli pojem biota ?
2. Která vzácná květina roste pouze na dně propasti Macocha ?
3. Je náš region dostatečně zalesněn ?
4. Proč nemohou v jeskynních prostorách růst zelené rostliny ?
5. Který savec je nejtypičtějším obyvatelem jeskynních prostor ?

[ HOME PAGE | Experio ]

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace pro komerční účely.