Sloupsko - Horopisne cleneni

Sloupsko - učebnice regionální vlastivědy

Poznámka: modře orámované obrázky jsou zmenšeniny. Původní velké a kvalitní obrázky uvidíte, když kliknete myší na zmenšeninu.[

HOROPISNÉ ČLENĚNÍ

Okres Blansko se rozkládá na rozhraní Českomoravské a Drahanské vrchoviny, které od sebe odděluje sníženina Boskovické brázdy. Nejnižším místem je údolí Svitavy u Adamova 248 m n. m, Blansko (hladina Svitavy) má 275 m, nejvyšším bodem jsou Skály 724 m. Výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším místem okresu činí 476 m. Za jasného počasí lze od Kojálu (vrch u Lipovce se známým televizním vysílačem) vidět Hostýn i Pavlovské vrchy.

Televizní vysílač pro jižní Moravu Kojál leží na stejnojmenném vrchu

Drahanská vrchovina, která je součástí Brněnské vrchoviny, vyplňuje východní část okresu, jejím podcelkem je Moravský kras. Střediskové obce Sloup, Holštejn a Ostrov leží v severní části Moravského krasu. Na mapě vytvářejí téměř rovnostranný trojúhelník, vymezený Kůlnou, Helišovou skálou a Balcarkou. Dominantními vrchy jsou Brusná 607 m, Bučí 653 m, Helišova skála 613, Neselov 545.
Sloup leží v nadmořské výšce 476 m, Ostrov 500 m, Holštejn 550 m.

Sloupské údolí na pohlednici snímané z letadla

    Sloup se nachází v údolí 1,7 km dlouhém, největší šířka je 520 m, nejmenší 80 m. Toto údolí se skládá ze tří částí - severní nekrasové části žďárenské, střední části sloupské, která leží již na vápenci a jižní, která postupně klesá do Pustého žlebu.

    Moravský kras začíná severně od Brna (v Líšni) a končí ve Sloupě. Tento pruh vápenců je 24 km dlouhý a 3 - 6 km široký. Je to plochá rovina tvořená devonskými a spodnokarbonskými vápenci s povrchem v průměrné nadmořské výšce 448 m. Je to unikátní přírodní oblast světového významu a mimořádného vědeckého a turistického zájmu. Moravský kras je od roku 1956 Chráněnou krajinnou oblastí.
    Devonské vápence, které tvoří území Moravského krasu, jsou silně zkamenělé, a tudíž na ploše necelých 100 km2 jsou soustředěny téměř všechny krasové jevy v klasické formě: kaňony, jícny ponorů, otevřených závrtů a propastí, ústí vyvěraček a systémů jeskyní, škrapové pole, slepá a poloslepá údolí atd. Hluboko pod ponorem proudí ponorné říčky, z nichž největší Punkva protéká největší propastí - Macochou (-138,72 m). Jeskyně Moravského krasu jsou národním bohatstvím, dnes jsou veřejnosti přístupné čtyři jeskynní komplexy, z nichž každý je svým způsobem charakteristický a zajímavý. Moravský kras se dělí na tři části: severní - zvanou Suchdolské plošiny, střední - Rudické plošiny a jižní - Ochozské plošiny.

ZÁKLADNÍ POJMY GEOMORFOLOGICKO-GEOLOGICKÉ

Kras je území charakteristické podzemním odvodňováním s chemickým rozpouštěním hornin (vápenců), za vzniku povrchových a podzemních krasových tvarů.
Rozlišují se tři základní druhy krápníků - stalagmity, rostoucí odspodu nahoru, stalaktity, shora dolů a stalagnáty, vzniklé jejich propojením.
K významným povrchovým tvarům patří závrty, které tvoří prohlubně (deprese), většinou nálevkovitých nebo mísovitých tvarů o různých velikostech. Představují vyústění podzemních krasových tvarů na povrch. Spojováním závrtů vznikají úvaly a úvalovitá údolí.
Škrapy jsou tvořeny souborem rýh, zářezů a dalších vhloubenin, vzniklých rozpouštěním skalního povrchu. Rozhlodané povrchy tvoří škrapová pole. Na vzniku krasových údolí se podílí především eroze. Allogenní údolí (žleby) jsou vyhloubena mimokrasovými vodními toky. Slepá údolí jsou ukončena skalní stěnou, u níž se povrchový tok propadá do podzemí v tzv. ponorech (propadáních).
V případě, že za uzávěrovou stěnou pokračuje původní údolí ve vyšší úrovni dále, jde o poloslepé údolí, které může být protékáno povodňovými vodami.
Okrajová údolní polje jsou velké kotliny s plochým dnem, tvořeným vápenci a často zcela pokrytým sedimenty. Vznikají v údolích rozpouštěním vápenců na kontaktu krasových a nekrasových hornin.
V údolních svazích údolí se objevují stupně neboli terasy, utvářené činností vodních toků v různé výšce nad současným dnem údolí. Terasy představují zbytek dna původního řečiště před jeho zaříznutím do podkladu.
Vyvěračkou označujeme místo přirozeného výtoku podzemních krasových vod na povrch. Denudace je postupné odkrývání, obnažování a snižování zemského povrchu odnosem uvolněného zvětralého materiálu. Mění výškově a tvarově velmi členitý zemský povrch na zarovnaný, blízký rovině (např. krasové plošiny). Důležitým denudačním procesem je mechanická eroze, především vodní, a chemická koroze - neboli rozrušování a rozpouštění pevných hornin (vápenců) chemickými účinky vody s obsahem CO2 a různých kyselin v ní rozpuštěných. Koroze má hlavní podíl na tvorbě krasu.
Sedimenty jsou usazené horniny, vznikající usazováním (sedimentací) produktů rozpadu již existujících hornin. Charakteristickým znakem je vrstevnatost. Soubor sedimentů vzniklý v určité oblasti za určitých fyzikálně-chemických podmínek, se nazývá souvrství. Podle původu se sedimenty dělí na tři druhy :

mechanické, které vznikají z přemístěných a nově uložených úlomků starších hornin (klastické sedimenty). Patří k nim pískovce, droby, břidlice, slepence
chemogenní, které vznikají chemickými procesy při vylučování minerálů z vodních roztoků. Patří k nim travertiny, jeskynní sintry a ložiska železných rud (v rudických vrstvách s limonitickými konkrecemi)
organogenní, na jejichž vznik v případě Moravského krasu měli největší podíl především živočichové. Patří sem vápence, které se vytvořily nahromaděním vápnitých schránek mořských živočichů řazených k láčkovcům nebo houbám (stromatopory aj.) a křemité horniny zvané rohovce a ložisky železných rud.

předchozí stránka | obsah | další stránka

Otázky a úkoly :

1.     Pracuj s mapou - ukaž všechny zmíněné horopisné oblasti.
2.     Víš, co znamená zkratka CHKO ?
3.     Znáš veřejnosti přístupné jeskyně Moravského krasu ? Kterou jsi již navštívil ?
4.     Jaké základní druhy krápníků rozlišujeme ?

[ HOME PAGE | Experio ]

Bez písemného souhlasu autorů není dovoleno využívat zveřejněné informace pro komerční účely.