Zpět na hlavní stránku

Rudolfova štola II.
aneb
Ze Stromovky do ledového bahna

logo_m.jpg (2599 bytes)

Před téměř dvěma měsíci jsem psal o své výpravě do veřejnosti přístupné části Rudolfovy štoly - pražské technické památky z doby panování císaře Rudolfa II. Tehdy jsem po prohlídce klábosil s průvodcem panem Kaválkem (taky Rudolfem!) tak dlouho, až z něj vylezlo pozvání k prohlídce štoly v CELÉ její délce. Nešlo odmítnout - už z toho důvodu, že jsem se začal cítit být jedním z Vyvolených, kteří zhlédnou toto vpravdě neuvěřitelné dílo od holešovické Stromovky až po Vltavu.
Uplynuly dva měsíce, mezitím jsem nabídl účast na probádání letenských hlubin Ondřeji Neffovi, o němž jsem předpokládal, že o takovýto skvost bude mít zájem (samozřejmě měl), a výlet do štoly se uskutečnil. Vzal jsem s sebou ještě svého přítele, který se mi jinak stará o můj počítač a je jeden z mála lidí, jimž mohu zavolat třeba o půlnoci, abych si od vyžádal radu (nebo vyslechnul větu, že jsem chytil vira a budu muset zformátovat disk...) Tohoto kamaráda, Honzu Soustružníka, jsme pozvat prostě musel - on jediný z mého okolí totiž disponoval dvěma halogenovými svítilnami, které pro procházku nepřístupnými a tudíž neosvětlenými končinami Rudolfovy štoly byly nezbytné - a zapůjčení jedné z nich podmínil svou účastí na expedici.
O naší výpravě poreferoval už Ondřej Neff ve včerejším vydání Neviditelného psa, své vyprávění doprovodil i fotografií pana Kaválka pod (nepříliš zřetelným) krápníkem, který jako jeden z mnoha "raší" na stěně čtyři sta let staré štoly. Každopádně nebýt mého klukovského snu, asi bych celou věc brzy vzdal - nemaje holinek, vydal jsem se na cestu v teniskách - má mi voda časem natéct do gumáků nebo okamžitě do tenisek? Teprve po několika desítkách metrů brouzdání ledovou vodou a bahnem jsem překonal "práh bolesti" a dál jsem kráčel docela uvolněně. Nebýt drobných kamínků, které se mi v teniskách začaly hromadit...
Došli jsme až asi padesát metrů před konec štoly, když jsme uviděli ono "světýlko na konci tunelu" - tam někde už byla hladina Vltavy! Do cesty se nám bohužel postavily zborcené trosky někdejšího chodníčku a my jsme si mohli vybrat: buď se po čtyřech prodrat bahnem až k mříži na vltavském konci štoly, anebo se spokojit s pohledem na odlesk vzdáleného světla na hladině vody ve štole. Spokojili jsme se s odleskem...
Zpátky už se nám šlo rychleji - poháněla nás i teplota, která je ve štole na stabilní úrovni 11°C, a nezdržovaly nás ani pozoruhodnosti, které nám pan Kaválek stačil ukázat již při cestě do hlubin letenského kopce. Vyběhli jsme ven a zjistili jsme, že já i Honza jsme dopadli nejhůř. Já měl tenisky, Honza si na cestu vzal kožené pantofle. Pan Kaválek byl pochopitelně vybaven holínkami, druhý pár půjčil Ondřejovi, který si s sebou kromě maskáčové bundy a lakýrek nevzal lautr nic (přes mé opakované mejly). Narozdíl od obou jmenovaných jsme já a Honza měli nohy až do výše kolen pokryty hnusnou tmavě šedou vrstvou bahna.
Ale co - nebylo to poprvé, kdy jsem se umazal a častokrát jsem se zašpinil kvůli daleko malichernějším příčinám. Splnění klukovského snu ale k malicherným příčinám rozhodně nepatří.
Jirka Wagner

Boskowan, 21.7.2000


Copyright © 1999 - 2013 by Jiri Wagner   All Rights Reserved
redaktor deniku Neviditelny pes

Neviditelný pes


Google

Our other websites: Military | Agile Factory | Beatles