Zpět na hlavní stránku

Rudolfova štola - ze Stromovky do 16. století

logo_m.jpg (2599 bytes)

Vždycky, když jsem v dětství jel tramvají po nábřeží pod Letnou nebo přes nynější Štefánikův most, přitahoval můj pohled malý domek pod nábřežím poblíž Letenského tunelu. Už jako kluk jsem věděl, že tam ústí další tunel, který přivádí vodu někam (pro mě) hrozně daleko. Později jsem se dozvěděl, že tomu stavení se říká Havírna a tunel se jmenuje Rudolfova štola. Jako každého kluka mě lákaly záhady a zejména neprozkoumaná tajemná místa, ale teprve po nějakých třiceti letech se mi podařilo ona "tajemná" místa navštívit.
V novinách jsem zahlédl článek, v němž se hovořilo o znovuzpřístupnění části Rudolfovy štoly - a protože u mě je to hned anebo nikdy (či aspoň po dlouhém rozmýšlení a odkladech), rozhodl jsem se radši pro hned. Přestože teploměr ve stínu ukazoval několik stupňů přes třicet, rozjel jsem se do Holešovic. Tam ve Stromovce, poblíž Výstaviště a Planetária, těsně před ruinou Šlechtovy restaurace se nachází vchod do Rudolfovy štoly z holešovické strany.

Ale od začátku:
Královskou oplocenou oboru plnou zvěře založil v místech, která se nyní nazývají Stromovka, již Přemysl Otakar II. Byla používána jako honitba a později zde vznikl i deštný rybníček s kalnou vodou. To se nelíbilo císaři Rudolfu II., jenž si přál, aby jeho zvěř byla napájena vodou čistou, proudící. Kázal tedy ve skále vyhloubit štolu, která pod vrchem Letnou vodu z Vltavy do rybníčku přiváděti bude, přičemž rybník samotný na 20 hektarů rozšířiti nechal. Vše bylo vyměřeno a havíři z Kutné Hory počali kopat - nejprve pět svislých šachet (jedna z nich musela být později zasypána kvůli vytrysknuvšímu silnému vodnímu prameni) a z jejich dna pak ve směru horizontálním na obě strany. Práce začaly na jaře roku 1584 a v listopadu 1593 byla štola hotova. Tento zázrak měřičské dovednosti a těžké havířské dřiny měří 1102 metry, z nichž je veřejnosti bohužel přístupná jen asi jedna třetina (štolu se ale naštěstí i přes všechna příkoří osudu podařilo udržet dodnes v provozu po celé její délce).

Nás, zájemců o prohlídku, se sešlo osm. Absolvovali jsme velmi zajímavou přednášku o vzniku štoly a jejích osudech i o Stromovce samotné a poté nás průvodce zavedl do podzemí. Ještě předtím jsme si ale oblékli pláště, aby náš oděv nedošel úhony a na hlavy jsme posadili stavařské helmy, aby nedošly úhona naše lebky nebo vlasové porosty.
Štola je skutečně unikátní a spíš než štolu známou ze současných dolů připomíná na některých úsecích přírodní štěrbinu ve skále - samozřejmě nebýt stop po špičácích, ještě po staletích patrných na kameni. Přestože jsem v jednom místě měl trochu problém protáhnou svá poměrně útlá ramena a často jsem se musel shýbat, abych nepoškrábal přilbu, stále jsem si opakoval, že tohle dílo se podařilo vyměřit a ve skále vytesat už před víc jak čtyřmi sty lety. Což o to, geodeti měli nástroje vynikající, ale když jsem si představil ty havíře, jak ve svitu čoudícího kahanu buší do skály primitivními špičáky...
Prošli a prokličkovali jsme (štola rozhodně není přímá, občas horníci skále prostě uhnout museli) skoro 350 metrů a vtom podlážka ze silných fošen končila. Dál už byla jen štola a dole asi na metr stojaté vody (sklon štoly je pouhé 1 promile, taky úctyhodný měřičský výkon). Nad sebou jsme viděli čtyřicetimetrový nepravidelný komín, jednu ze šachet, kterými stavba před staletími započala. Na naše helmy - a nejen tady - dopadaly kapky vody (na stěnách štoly se už místy usazují minerály ze stékající vody a chvilkami tak tunel vzdáleně připomíná krasovou jeskyni).

Vrátili jsme se zpátky na denní světlo, z příjemného chládku do tropického vedra. Poděkovali jsme průvodci, vrátili baloňáky a helmy a odcházeli domů. Možná nejeden z nás si přitom pomyslel, že nejsme zas tak špatný národ, když naši předkové dokázali vybudovat něco takového.
Jak to ale vypadá, tak příští rok už nebude mít Obvodní úřad v Praze 7 peníze na provozování ani této krátké prohlídky. Kdo tedy navštíví Prahu nebo v ní dokonce bydlí, neměl by s návštěvou této - mnou uznané - národní technické památky otálet.
Jirka Wagner

Neviditelný pes, 21.6.2000


Copyright © 1999 - 2013 by Jiri Wagner   All Rights Reserved
redaktor deniku Neviditelny pes

Neviditelný pes


Google

Our other websites: Military | Agile Factory | Beatles