|
|
Rudolfova štola - ze Stromovky do 16. století
Vždycky, když jsem v dětství jel tramvají po nábřeží pod Letnou nebo přes
nynější Štefánikův most, přitahoval můj pohled malý domek pod nábřežím
poblíž Letenského tunelu. Už jako kluk jsem věděl, že tam ústí další tunel,
který přivádí vodu někam (pro mě) hrozně daleko. Později jsem se dozvěděl, že
tomu stavení se říká Havírna a tunel se jmenuje Rudolfova štola. Jako
každého kluka mě lákaly záhady a zejména neprozkoumaná tajemná místa, ale teprve
po nějakých třiceti letech se mi podařilo ona "tajemná" místa navštívit.
V novinách jsem zahlédl článek, v němž se hovořilo o znovuzpřístupnění části
Rudolfovy štoly - a protože u mě je to hned anebo nikdy (či aspoň po dlouhém
rozmýšlení a odkladech), rozhodl jsem se radši pro hned. Přestože teploměr ve
stínu ukazoval několik stupňů přes třicet, rozjel jsem se do Holešovic. Tam ve
Stromovce, poblíž Výstaviště a Planetária, těsně před ruinou Šlechtovy
restaurace se nachází vchod do Rudolfovy štoly z holešovické strany.
Ale od začátku:
Královskou oplocenou oboru plnou zvěře založil v místech, která se nyní nazývají Stromovka,
již Přemysl Otakar II. Byla používána jako honitba a později zde vznikl i deštný
rybníček s kalnou vodou. To se nelíbilo císaři Rudolfu II., jenž si přál, aby jeho
zvěř byla napájena vodou čistou, proudící. Kázal tedy ve skále vyhloubit štolu,
která pod vrchem Letnou vodu z Vltavy do rybníčku přiváděti bude,
přičemž rybník samotný na 20 hektarů rozšířiti nechal. Vše bylo vyměřeno a
havíři z Kutné Hory počali kopat - nejprve pět svislých šachet (jedna z nich musela
být později zasypána kvůli vytrysknuvšímu silnému vodnímu prameni) a z jejich dna
pak ve směru horizontálním na obě strany. Práce začaly na jaře roku 1584 a v
listopadu 1593 byla štola hotova. Tento zázrak měřičské dovednosti a těžké
havířské dřiny měří 1102 metry, z nichž je veřejnosti bohužel přístupná jen
asi jedna třetina (štolu se ale naštěstí i přes všechna příkoří osudu podařilo
udržet dodnes v provozu po celé její délce).
Nás, zájemců o prohlídku, se sešlo osm. Absolvovali jsme velmi zajímavou
přednášku o vzniku štoly a jejích osudech i o Stromovce samotné a poté nás
průvodce zavedl do podzemí. Ještě předtím jsme si ale oblékli pláště, aby náš
oděv nedošel úhony a na hlavy jsme posadili stavařské helmy, aby nedošly úhona
naše lebky nebo vlasové porosty.
Štola je skutečně unikátní a spíš než štolu známou ze současných dolů
připomíná na některých úsecích přírodní štěrbinu ve skále - samozřejmě
nebýt stop po špičácích, ještě po staletích patrných na kameni. Přestože jsem v
jednom místě měl trochu problém protáhnou svá poměrně útlá ramena a často jsem
se musel shýbat, abych nepoškrábal přilbu, stále jsem si opakoval, že tohle dílo se
podařilo vyměřit a ve skále vytesat už před víc jak čtyřmi sty lety. Což o to,
geodeti měli nástroje vynikající, ale když jsem si představil ty havíře, jak ve
svitu čoudícího kahanu buší do skály primitivními špičáky...
Prošli a prokličkovali jsme (štola rozhodně není přímá, občas horníci skále
prostě uhnout museli) skoro 350 metrů a vtom podlážka ze silných fošen končila.
Dál už byla jen štola a dole asi na metr stojaté vody (sklon štoly je pouhé 1
promile, taky úctyhodný měřičský výkon). Nad sebou jsme viděli čtyřicetimetrový
nepravidelný komín, jednu ze šachet, kterými stavba před staletími započala. Na
naše helmy - a nejen tady - dopadaly kapky vody (na stěnách štoly se už místy
usazují minerály ze stékající vody a chvilkami tak tunel vzdáleně připomíná
krasovou jeskyni).
Neviditelný pes, 21.6.2000
Copyright © 2008 by Jirka Wagner
All Rights Reserved
redaktor deníku Neviditelný
pes
Our other websites: Katka | Military | Agile Factory | Blanensko | Beatles