Zpět na hlavní stránku historie a památek

Zpět na hlavní stránku pověstí

POVĚSTI Z REGIONU

O založení hradu Boskovice (zdroj Ivo Kočvara)

Za dávných časů sídlil na brněnském hradě kníže, který byl veliký milovník honů a rytířských turnajů. Často vyjížděl s celou družinou za štěkotu honicích psů s křiku pacholků daleko do okolních lesů. Lesy tehdy bývaly velmi hluboké, jen málokde bylo vidět malou osadu. Člověka nebylo možno spatřit ani za několik hodin jízdy.

   Jednou si vyjel brněnský kníže na hon do lesnaté krajiny na sever od Brna. Ubíral se se svým doprovodem krásným údolím řeky Svitavy a zabočil do údolí říčky Bělé. A tu náhle spatřil kníže divokého kance. Lovecká vášeň mu zajiskřila v očích, pobídl ostruhami koně a začal ho pln nadšení pronásledovat. Kanec pádil, prodíral se houštím a kníže tryskem za ním. Kůň v prudkém běhu přeskakoval vyvrácené kmeny stromů, pádil přes močály a pak se dal vzhůru do mírného kopce. A zde se teprve podařilo knížeti kance skolit. Seskočil s koně a prohlížel si krásný kus. Když se dosyta pokochal pohledem, začal se ohlížet po své družině. Kolem však jen šuměl les a nebylo slyšet ani štěkot psů, ani lidské hlasy. Marně volal, marně dával znamení rohem. Jen lesní ozvěna mu byla odpovědí. Dlouho bloudil po lesích, až nakonec celý utrmácený a hladový dojel na rozlehlou mýtinu, kde spatřil čihadlo a malou chaloupku. Byl nejvyšší čas, slunce se již sklánělo k západu. A tu kníže spatřil statného muže, jak krmil venku hladová ptáčata. Byl to ptáčník Velen. Když uviděl neznámého pána, šel mu vstříc a uctivě ho přivítal, jak bylo tehdy zvykem. Zavedl ho do chaloupky, pohostil ho a pak unaveného poutníka zavedl k potoku a ukázal mu tůň, aby se zde osvěžil a spláchl z těla prach. Při koupeli mu omýval tělo věníkem a osušoval šatem, jak bylo tehdy zvykem hostu činiti. Když se pán vykoupal, posadil ho na podušku a pročesával mu mokré vlasy dřevěným hřebenem. Pak ho nechal u sebe přespat. Ráno vyvedl cizince z lesa a ukázal mu cestu k Brnu. Kníže ptáčníku mile poděkoval a pozval ho na brněnský hrad řka, aby se po příchodu prokázal vrátnému dřevěným hřebenem. Velen začal tušit, že neznámý je nějaký velký pán, ale ani ve snu ho nenapadlo, že by to byl sám brněnský kníže.

   Když později zavítal do Brna, navštívil i brněnský hrad. Byl uveden do komnat, a když se otevřely dveře, vešel jeho bývalý host. Velen podle hlubokých úklon sloužících poznal, Že je to sám kníže. Ten ho srdečně přivítal, skvěle ho pohostil a nakonec se zeptal, má-li nějaké přání, aby je vyslovil, že bude splněno. Velen se zdráhal a potom po dlouhé chvíli poprosil knížete, aby mu daroval kousek lesa, kde má své čihadlo. Kníže se usmál a pak řekl: "Prokázal jsi mi tak velikou službu a tak malou žádáš odměnu? Daruji ti nejen les u čihadla, ale dám ti tak velké území, které moji lidé za den obejdou, se všemi horami, údolími, pastvinami a lesy, potoky a vodami a se vším, co v nich jest a bude." A potom Velena povýšil do šlechtického stavu. A protože každý šlechtic míval erb, dostal ho i Velen. Ve znaku měl bílý sedmizubý hřeben s věníky a poduškou v červeném poli, to jest předměty, kterými kdysi knížeti posloužil.

   Přešťastný ptáčník si v darované krajině vyhlédl nejpříhodnější místo, kopec, na kterém začal stavět hrad. Hrad rychle rostl, už byl i zastřešen, ale stále neměl jméno. Velen usilovně přemýšlel, jak by ho měl nazvat. Chodil z jedné komnaty do druhé a tu se stalo, že zakopl o práh, srazil si palec a zanaříkal: "Už nebudu chodit bosko více."

   A tak byl hrad nazván Boskovice. Rovněž městečko, které pod hradem vzniklo, začalo se takto nazývat.

Zpět na hlavní stránku pověstí

Zpět na hlavní stránku historie a památek

[ HOME PAGE | HLEDÁNÍ | Blanensko | Miniaukce | Týdeník RegionPress ]

Napište nám Vaše připomínky, náměty, zajímavosti z Vašeho okolí na webmaster@boskowan.com

English version of this web site