Pověsti z regionu

Zpět na hlavní stránku historie a památek

POVĚSTI Z REGIONU

O Macoše

Mladý Hálek z Vilémovic měl hezkou a hodnou ženu, a když se jim narodil zdravý synek, zdálo se, že v širém okolí nemůže být šťastnější rodiny. Hálek rubal rudu ve skalách, občas si poklábosil s trpaslíky, žena se starala o domácnost a synek rostl jako z vody.
Nadarmo se však neříká, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Jednoho dne Hálkova žena náhle onemocněla a zanedlouho zemřela. Hálek byl zdrcen a se synkem dlouho plakali. V kredenci si nechali obrázek maminky, jak ji jednou na pouti vymaloval nějaký lidový umělec.
Život ale šel dál a každá bolest jednou přebolí. Hálek žil bez ženy a synek Jirka bez mámy a to nikdy nenese dobrotu. A než se rok sešel s rokem, dělala na Hálka oči jistá Hana ze sousední vsi. Mladá byla, pěkná a dobře rostlá a Hálkovi za čas úplně popletla hlavu. A když on jí namítal, že je vdovec a že má malého Jiříka, Hana se jen vesele smála, že to vůbec nevadí a že by mu byla dobrou mámou. No a jak to ženské dokážou, brzy byla svatba.
Mladá paní Hana se přestěhovala k Hálkovým, plivla si do dlani a asi čtrnáct dní usilovně uklízela. Hálek měl radost, jaká je nová žena pracovitá, jak se na něj usmívá a chlapce hladí po vlasech. Ale zanedlouho Hana už se tak pilně v domácnosti neotáčela, na Hálka se usmívala méně a Jiříka už také po vlasech nehladila. Mezitím se od starých bab ze vsi dozvěděla, jak se má správná macecha chovat k nevlastnímu dítěti, a tak se snažila, seč jí síly stačily. Jirku neustále kárala, pokřikovala na něj, dávala mu nesmyslné příkazy a za vlasy ho tahala. Hálek zaslepený láskou si ničeho nevšímal a po čase mu ani nepřišlo divné, že jednou po Hanině úklidu nenápadně z kredence zmizel i obrázek jeho první ženy, Jirkovy mámy.
Potom se ale Haně narodilo vlastní děťátko a tu ona byla hodná a laskavá ke všem. K Hálkovi se láskou jen rozplývala a malého Jiříka už nenechávala klečet na hrachu, nýbrž jen na zemi.
Po čase však její chlapec onemocněl a ne a ne se uzdravit. Postupně vyzkoušeli všechny medicíny, mastičky, bylinky a léky a nechávali si radit ranhojiči, doktory, felčary, bábami kořenářkami, poustevníky a magistry. Nic platno. Chlapcův stav se nelepšil, z dnešního pohledu se dokonce můžeme divit, že vůbec to veškeré léčení přežil.
Čím déle však byl nemocný, tím víc Hana žárlila na Jiříka, který zdravím jako na potvoru jenom kypěl. A když se jednou doslechla, že Jiřík byl kantorem dán dětem za příklad, protože ve školním roce nezameškal ani jednu hodinu, cosi se v ní zlomilo a utekla do lesa.
Tam vyhledala bábu kořenářku, za kterou ještě nebyli a o které se jen tak mimochodem povídalo, že je čarodějnice. Haně to však nevadilo, protože její duše byla plná strachu o vlastní dítě a nenávisti k cizímu.
"Vítej, Hano," zaskřehotala ta babice a setřásla z levého ramene sovu a z pravého kocoura s rudýma očima.
"Copak nevíš, že příčinou tvého trápení je nevlastnu syn?" pokračovala baba a Hana se podivila, že na tak jednoduchou věc ještě nepřišla.
"Když Jiřík nebude žít, tvůj syn se uzdraví," dodala čarodějnice, příšerně zasmála a s potěšením sledovala, že její slova padla na úrodnou půdu.
No samozřejmě, je to jasné jako facka, plácla se do čela Hana, stejně jako každý, kdo nezná pravou příčinu svých potíží, ale nabídne se mu jednoduché a přímočaré, i když ve skutečnosti nesmyslné řešení.
Od toho dne přemýšlela, jak by měl Jiřík zemřít. Od začátku bylo jasné, že sám to asi nezvládne a bude mu potřeba trochu pomoci. Hanina černá duše vymýšlela a soužila se a černala čím dál víc.
A ta pravá příležitost se naskytla nečekaně brzy. Hálek zase kutal ve štole a klábosil přitom s trpaslíky a Hana tak měla volné ruce. Jakási nejasná myšlenka se jí uhnízdila v mysli. Pravila Jirkovi, že půjdou do lesa na maliny a pár jich přinesou nemocnému bratříčkovi. Třeba se mu uleví. Jirka neměl důvodu maceše nevěřit, podezíravý rozhodně nebyl, a tak vyšli.
V lese skutečně natrhali spoustu malin, ale Hana jich chtěla víc a víc a přitom Jirku nenápadně směrovala tím směrem, kde věděla o hluboké propasti. A zanedlouho se tam skutečně propracovali. Jirka se znepokojeně porozhlédl po obloze, neboť se zatáhlo a chystalo se k dešti. Hana, teď už přesně tušíc svoji příležitost, ukázala k propasti:
"Jiříčku, tamhle na kraji rostou krásné žluté kvítky. Mohli bychom je natrhat bráškovi, třeba mu to udělá radost, co ty na to?" a nepřirozeně se usmála.
Jirkovi to stále divné nebylo, naopak ho potěšil ten úsměv, i když byl trochu křečovitý. To asi od toho, že se na mě už tak dlouho nesmála, pomyslel si a šel pro kytky.
"Dávej pozor," přehnaně starostlivě ho nabádala Hana, "radši tě chytnu za ruku!"
Jirka mávl rukou, byl šikovný, obratný a silný. Dal se do trhání a ani si nevšiml, jak se k němu macecha blíží s hrozným úšklebkem na rtech. Ještě krok - a nečekaně prudce do Jirky strčila. Ten i přes svou šikovnost ztratil rovnováhu a už se po hlavě řítil se zoufalým výkřikem dolů!
Vtom zahřmělo a spustil se liják. Hana chvíli stála jako opařená. Nikdy by neřekla, jak je jednoduché někoho zabít. Ale tak otrlá zase nebyla, v očích jí svítila hrůza a v uší stále zněl Jirkův výkřik.
Bouře zuřila prudčeji a proudy vody smývaly stopy strašného činu. Hana se dala do běhu a zastavila se až doma. Rychle se usušila, dala do pořádku a brzy přišel i Hálek.
"Kde je Jirka?" zeptal se starostlivě.
"Šel do lesa na maliny," odtušila nevinně.
"Taky už mám o něj strach," dodala a byla to náhodou pravda.
Hálek nemeškal a navzdory bouři se vydal hledat syna. Bouře brzy přestala, ale snesl se soumrak. A tak pokračoval až ráno, za pomoci chlapů ze vsi. A Jiříka přece našli. On ten šikovný, obratný a silný hoch se chytil jakéhosi kořenu a celou dobu tam visel a volal o pomoc až do ochraptění.
Hana se mezitím doma velmi strachovala. Ke všemu se ještě velmi přitížilo jejímu synkovi a to mohlo znamenat jen dvě věci - bud babice lhala, anebo je Jirka nějakým zázrakem naživu. Před polednem pak její syn náhle vydechl naposledy. Haně pološílené hrůzou bylo vše jasné. Popadla mrtvého syna a utíkal s ním k propasti. Když tam doběhla, Hálek s ostatními právě vytáhl Jirku, který užaslým mužům líčil, jak tam vlastně spadl a kdo to do něj vlastně strčil.
Teprve teď se Hálkovi otevřely oči a pochopil, jak byl láskou zaslepen a neviděl, či spíš nechtěl vidět, jak se Hana chovala k Jirkovi.
V tom okamžiku se tam jako přízrak objevila šílená Hana s divným leskem v očích a mrtvým synem v náručí.
"Vražedkyně, chyťte ji!" zvolal jeden z chlapů, ale nikdo se k činu neměl. Z chumlu mužů vystoupil Jiřík a podíval se na macechu.
Ta, jak ho spatřila, s divokým výkřikem se vrhla sama do propasti - k hrůze všech přítomných, které dávno přešla myšlenka na odplatu. Kdoví, co za těch několik málo okamžiků jim proběhlo hlavou. Ale mstít se, to už se nechtěli. Ani kdyby bylo na kom.

No a té propasti se od té doby říká Macocha. Hádejte proč.
Ponaučení: Své chyby napravuj vždy co nejdřív - i když to není zrovna skok do propasti.

Zpět na hlavní stránku pověstí

Zpět na hlavní stránku historie a památek

[ HOME PAGE | HLEDÁNÍ | Blanensko | Miniaukce | Týdeník RegionPress ]

Napište nám Vaše připomínky, náměty, zajímavosti z Vašeho okolí na webmaster@boskowan.com

English version of this web site