|
|
Když jsem před 19 lety přišel do Boskovic a poznával je, uvědomil jsem si velmi brzy, že toto město, jehož jméno se ve veřejném životě, tisku a také v historii dost často slyší, má skutečně celou řadu významných, trvalých hodnot a předností, ale také i celou dlouhou řadu nedostatků. Bohudík, že nedostatky a jejich tísnivý vliv na slibný rozvoj města do budoucnosti dají se odstraňovati dobrou, cílevědomou hospodářskou a komunální politikou, takže nemusejí a také nesmějí býti nepřekonatelnou překážkou a brzdou. Z trvalých hodnot je to především jedinečná poloha města. Město je včleněno jednak do modravých klínů horských lesů, jímž vévodí krásná zřícenina starého hradu, jednak se rozbíhá do žírných malohanáckých polí a luk. Žijete tedy v čilém městě a současně v krásných lesích nebo v požehnaném zemědělském kraji. Kdyby přírodou nám byly ještě dány rozlehlejší pláně vodní nebo větší tekoucí řeka, byly by tyto přírodní dary vrchovaté. Zde si však musíme odpomoci sami. Jak? Vybudovati údolní přehradu na říčce Bělé v Melkovském údolí a zatím co nejdříve vybudovati moderní lázně v utěšené kotlině pod hrádkovským lesem za mlýny na Bělé. Zde je k dispozici ideální čistá a prohřátá voda z mlýnského náhonu, dlouhé sluneční záření, dost místa, písku, trávy, blízkost města i lesů, zkrátka všechny podmínky. Dnešní koupadla v Červené zahradě těmto budoucím požadavkům postačiti nemohou, především z důvodů hygienických.
A nyní vcházíme do Boskovic. Slyšíme občas i německý hovor. Jsou Boskovice městem ryze českým nebo smíšeným? Při posledním sčítání lidu v roce 1930 přihlásilo národnost německou 69 osob, je to 1% všeho obyvatelstva. Z nich v Boskovicích stále se zdržuje sotva půl procenta, jsou tedy Boskovice městem ryze českým. Německý hovor zde udržují jen někteří Židé, kteří se nedovedli dodnes zbaviti zvyku užívati obcovací řeči německé. Žijí zde ovšem i Židé, kteří již dávno se hlásívali k národnosti české, většina však udržovala zde umělou německou menšinu. Před sčítáním lidu v roce 1930 pozval jsem si k rozhovoru o těchto věcech tehdejšího předsedu náboženské obce židovské p. továrníka Springera a vyložil mu jako starosta města a předseda okrsku Národních jednot, co očekáváme od Židů. Pan S. mne ujistil, že národnostní i politické uvědomění je již u židovských spoluobčanů dnes jasné a to tím spíše, že se mohou přihlašovati k vlastní židovské národnosti. Tak zmizela umělá menšina německá v Boskovicích a objevilo se 325 občanů židovské národnosti. Jejich děti chodí do škol českých. Bývalá židovská škola - vlastně německá - byla hned po převratě zavřena a pak úřady zrušena. Českému obyvatelstvu by svědčilo více ušlechtilého, činorodého a obětavého vlastenectví, aby naše národně obranné instituce (Nár. jednota) nacházely více porozumění pro své akce a sbírky!
Kulturní vývoj Boskovic v době posledních 15 let jest též zajímavý. Byla to doba určitého převratu v používání a oceňování starších způsobů šíření kultury s prostředky novými. Činnost občansko-výchovnou nebo lido-výchovnou a vůbec činnost vzdělávací přebírá pomalu, ale jistě místní osvětová komise a okresní osvětový sbor. Místo přednášek o vybraných tematech a místo skvělých, vybroušených řečí zavádíme prosté besední rozhovory, debaty, pracovní a různé jiné kursy. Také spolkové knihovnictví přechází na veřejné knihovny obecní. Vedl jsem od začátku až do roku 1932 místní osvět. komisi a okresní osvět sbor jako jednatel a podařilo se mi získati celou řadu zdatných spolupracovníků a následovníků. V roce 1929 mohl jsem založiti z darů Svatobora a min. školství a nár. osvěty i okresní knihovnu Riegrovu. Hlavní převrat v kulturní činnosti nastal však rozšířením rozhlasu u nás začátkem roku 1925. Chopili jsme se rozhlasu s neobvyklou vervou, založili místní Lidový radioklub, pořídili stanici k společnému poslechu na Záložně v I. poschodí, přednášeli, vystavovali a získávali nové zájemce. Snad si mnozí ještě s úsměvem vzpomenou na onen ohromný přijímač, jímž jsme prováděli propagaci na velikonoce roku 1925 v boskovické sokolovně a kdy jsme také po prvé v Boskovicích slyšeli z Nár. divadla v Praze slavnou Prodanou nevěstu. Slyšeli jsme špatně a slabě, ale slyšeli jsme a dojem z toho byl ohromný! Zachytil jsem tyto okamžiky a pocity v jednom radio-časopise, jméno si již nepamatuji, dá se však vyhledati. Za kulturní věc velikého významu pokládám i návštěvu pana presidenta Osvoboditele v červnu roku 1929. Pozval jsem tehdy jako starosta p. presidenta, vítal ho za město a dal vše i filmovati za podpory ministerstva školství a nár. osvěty. Dnes zvlášť všichni cítíme, čím nám tato nejmilejší a nejčestnější návštěva byla a tím stoupá a tím stoupá i dokumentární význam filmu. Také postavení Hasičského domu s přednáškovým sálem je do jisté míry kulturním činem významnějším. Tělesná kultura v těchto letech dopracovává se u nás vynikajících výsledků, jak svědčí na př. krásné hřiště A. C. Velen, renovování starých lázní v bývalém žid. městě a otevření nových v budově nemoc. pojišťovny, dále pak přestavění koupadel Sportovního klubu a zřízení letního cvičiště a hřiště Sokola a ostatních tělových. spolků. Postaviti však 3 nezbytně nutné školy (obecnou chlapeckou, mateřskou a živnostenskou) se této době nezdařilo, příčin se dotýkám dále.
Hospodářský vývoj města nepřidržel se, bohužel, v prvních letech poválečných nového tempa, zpozdil se poněkud, takže v posledních 6 hubených letech krise jsme uvázli na mělčině. Ale ani za doby nejhlubší krise nestaly se Boskovice průmyslovým hřbitovem.
Dnes se již zase v továrnách, dílnách a obchodech pracuje, platí se mzdy, platí se daně a obecní přirážky, krátce, hýbáme se zas hospodářsky dobře. Celkem znamená uplynulá doba 15 let značný hospodářský vzestup u jednotlivců, u podniků i u obce, ač krise zde natropila dosti škod u všech. Přibylo obchodů i dílen, starší továrny rozšířily výrobu a vedle nich vznikly podniky nové (2 moderní velkocihelny, 2 kovoprůmyslové, 3 nábytkářské, mnoho konfekčních). Ztroskotala 1 strojírna hospodářských strojů a zastavil provoz dřevoprůmysl místního velkostatku. Také peněžních ústavů přibývalo a některé se přebudovaly na ústavy zcela moderní (Moravské banka a měst. spořitelna). Právem tedy doufáme, že je pro dnešek i pro budoucnost v Boskovicích dost práce a chleba, takže klesající nezaměstnanost zmizí brzy úplně.
Komunální úkoly zmáháme v Boskovicích poněkud obtížně, těžkopádně. Příčina byla a jest ještě i dnes po úpravě dluhů, kterou město získává téměř půldruhého stotisíce ročně, ve velikém počtu těchto úkolů zbylých z dob dřívějších. Dnes jsou všechny tyto úkoly naléhavé, neodkladné, ale finanční možnosti města nepostačují na vše najednou. Je třeba určitého pořadí, v němž konečné postavení vodovodu a obecné školy chlapecké musí býti na místě prvním! Mluví se o nich již dlouho a zvláště historie vodovodu by si zasloužila obšírnějšího zpracování. Sleduji tuto otázku do všech podrobností již 12 let a vrátím se k ní někdy později, v dnešním článku je to nemožno. Zdlouhavost a těžkopádnost při provádění důležitých komunálních úkolů vzniká také proto, že téměř každým volebním obdobím tvoří se na radnici nová pracovní většina s novými sliby a názory a výsledky jsou pak takové, že se neprovedou ani úkoly starší, ani slibované. Ale přes všecky tyto potíže se i u nás v posledních 15 letech provedly následující stavby: Úprava, vydláždění a kanalisace silnic v ulici Komenského a Rašínově, Slovákově a Havlíčkově. Otevření nové spojovací silnice v ulici Kirchmannově a Sokolské, úprava silnice a současně stavba kanalisace v Sušilově třídě po most. S úpravou náměstí započato před návštěvou pana presidenta; tehdy vybudována silnice a provedena předlažba u dnešní spořitelny. Roku 1930 postaveny dnešní 2 činžovní domy pro chudé občany a započato se stavbou representativního okresního domu. Činžovní dům u okresního úřadu dostavěn již roku 1928. V posledních letech dokončena byla též kanalisace staré židovské části města, Zahrad a ulice Bílkovy, zaklenuta část potoka v této ulici a vše zakončeno stavbou filtrační stanice. Také zaklenutí potoka ve Vodní ulici a stavba silnice v ní je důležitá práce komunální, vykonaná v nedávném období. V letech 1929 a 300 stály Boskovice v čele nově vybudovaného Svazu obcí pro skupinový vodovod z Vel. Opatovic a Svazu obcí pro převzetí lesů z velkostatku boskovického a šebetovského.
Oba tyto důležité projekty ztroskotaly z nepochopení obcí a z politické zaujatosti. Budoucnost posoudí, jak veliká škoda je to pro obce a celý kraj. Z plánovaných staveb veřejných budov úředních stojí jen okresní dům. Pošta se spokojila na konec s rekonstrukcí starších místností, soud zůstal v nevyhovující budově staré radnice a finanční úřady zakoupily pro své účely bývalý hotel Slavii u nádraží. Nádraží samo pak stojí netknutě dál a dělá dojem nádražíčka nějaké zapadlé vesničky. Město se 7 tisíci obyvatel a čilým průmyslem i obchodem rozhodně nerepresentuje a také mu nestačí! Se železniční správou mají Boskovice vůbec smutné zkušenosti: nemají nočních spojů do Skalice (ač je v roce 1930 již měly), nemají ranního spojení autobusového do Prostějova, ba dokonce od roku 1936 i jméno Boskovic zmizelo z názvu Skalice-Boskovice na hlavní trati! Je zde třeba energických zákroků a neustávajícího tlaku na ředitelství a ministerstvo! V minulých letech veden byl až humorný boj veřejnosti a Vašeho časopisu o to, aby zavedeno bylo na nádraží elektrické osvětlení a v plotě pořízena nová vrata pro přímý přívoz a odvoz pošty. To bylo komisí, papíru, ba i jedna manifestační schůze zájemců v místní sokolovně. Světlo i vrátka již tedy máme, spoje a jméno i novou stanici si tké vynutíme!
Byl jsem redakcí požádán o vzpomínky na vývoj Boskovic v uvedených oborech. Vzpomínky, zkušenosti a poznatky se hrnou, ale nutno se omeziti na pouhý přehled, rozváděti vše v jediném článku nelze. A co bych městu a kraji přál pro časy budoucí? Na tuto otázku budu ještě stručnější: Ať kraj i město, k němuž jsem přilnul jako ku kraji a obci rodné, zůstane vždy městem pracujících a budujících občanů, městem čilého kulturního, hospodářského i politického ruchu. Ať v ulicích jsou všude upraveny bezprašné vozovky a řádné chodníky. Ať všechna zákoutí a k provozu nenutná prostranství se promění v příjemné parčíky. Kdo vzpomene bývalého vstupu na hřbitov a na dřívější pustinu u kostela a vidí tato místa dnes, dá mi za pravdu a dá se s námi všemi do práce. Ať je v každém domě vodovod s dostatkem dobré vody. Ať je dokončena kanalisační síť městská. Ať zmotorisovaná a autobusové linky udržují vhodné a husté spoje na všechny strany do města i z něho. Tím bude dokonalé soužití města s celým krajem umožněno a také turistický ruch do přívětivého města a krásného kraje nebude podvázán. Je to jen prosté a věcné přání, cíl dosažitelný! Sledujme ho všichni úsilovně, svorně a s láskou, dosáhneme ho pak v několika málo letech. Pak budeme na své Boskovice právem hrdi! Pak na ně budou všichni, kdo do nich na kratší neb delší dobu zavítají, co nejlépe vzpomínati a vždy se do nich rádi vraceti. Tak do další práce, občané!
[ HOME PAGE | HLEDÁNÍ | Blanensko | Miniaukce | Týdeník RegionPress ]
Napište nám Vaše připomínky, náměty, zajímavosti z Vašeho okolí na webmaster@boskowan.com
English version of this web
site
Copyright © 2008 by RoS All Rights Reserved |