|
|
Sokolstvo letos vzpomíná své pětasedmdesátky. Rozrostlo se úctyhodně. Z těch 73 prvních, kdo stáli r. 1862 u kolébky pražské tělocvičné jednoty - pramáti všech sokolských rodin a hnízd - je dnes bezmála 760.000. Vidíme-li v tomto počtu přes 91.000 obojího dorostu a skoro 283.000 žactva, je to tím potěšitelnější, neboť ukazuje, že strom, který před 75 lety vzklíčil, ještě neukončil svůj růst, že svěží sílou rozpíná větve své po celém národě československém a že má ty nejlepší úmysly růst odhodlaně dál nejen do výše a šíře, ale i prorůstat svými kořeny stále hlouběji duši národního života.
Byla a je-li naše síla národu československému na prospěch či na škodu, o tom asi také nebude valného sporu. Světovou válku a náš národní odboj doma i v cizině, převrat a jeho organisaci, základy čsl. branné moci, obranný zásah na Slovensku, soudíme, že stačí abychom sobě a všem připoměli, že jsme měli jakýsi ne zrovna podřadný úkol v událestech, které tvořily národní dějiny. To by byly události snad historicky nejvýznamější. Ale máme-li se ohlédnouti při této příležitosti trochu nazpět, pak tu kromě těchto monumentálních mezníků vidíme ještě neco jiného. Vidíme tu hezkou řadu zájezdů do ciziny, 9 sletů, a rodící se desáty, určitý počet mezinárodních závodů, vidíme také jakýsi zájem národů i značně vzdálených a slyším slovy, která nejsou zrovna špatným vysvědčením pro národ, jenž dovedl dáti život a přivésti k úctyhodnému stupni rozvoje organisaci takového základu mravního a výchovného, spočívající kromě toho na dobrovolném přístupu všech. Dovolujeme si usuzovat, že ani to nejsou věci, které by bylo možno minouti bez povšimnutí.
A hledíme-li dále na těch 75 let zpátky, vidíme tu ještě jednu maličkost, kterou nemůžeme nevidět, neboť se týčí jako hora! Kde se najde počtář, který by spočítal, kolik bylo za ta léta odcvičeno hodin k tělesnému obrození českého člověka, kolik to bylo veřejných vystoupení a projevů k hlavám a srdcím, kolik besed a rozhovorů, kolik tu bylo přečteno knih a časopisů a co všecko mám tu ještě vyjmenovat? Zdá se, že tato neměřitelná spousta drobné a neúnavné, třeba i vyčerpávající práce byla onou příčinou, že na dráze našich let mohly býti postaveny pomníky velkých činů a historických národních chvil. Z ní rosteme a sílíme, jí žijeme i my i - a to je důležitější - celý národ. Neboť ať hledáme jakkoliv svědomitě a nepředpojatě, nevidíme jiné cesty k zachování národního bytí a trvání, nežli cestu stálého výchovného zdokonalování tělesných i vnitřních sil každého jedince a tím i celého národního kmene. A dívéme-li se do té pětasedmdesátky na cestu zpátky, vidíme, že od prvního Tyršem vymezeného kroku jí jdeme a že je - přímá.
Ten pohled zpátky nás tedy může opravdu naplnit spokojeností. Vykonali jsme bez nucení a dobrovolně na poli národního života kus práce. Byla to někdy strašná dřina, stála nás také jakousi řádku mrtvých, protože duněly na tom lánu i výstřely a kývaly se oprátky - ale byla to dobrá práce. A o tu nám šlo - ba víc, na té nám hlavně dnes tak strašně a pod takovou tvrdě těžkou odpovědností záleží. Vždyť práve dnes při té pětasedmdesátce nám musí tím výstražněji do mozků dunět slova: "Zádná, ani ta nejskvělejší minulost, nýbrž jenom zdravá a činná přítomnost zaručuje národům budoucnost." Naše minulost je dobrá a poctivá - jsme hrdi na ni. Ale co chceme a na čem nám nejvíce záleží, k čemu chceme vyburcovat kde kterého spáče v celém národě, proč bychom chtěli zatřást s každým, kdo se na nás nechápavě či bez zájmu anebo s pohrdáním dívá, to je: ta zdravá a činná přítomnost, ten věčný ruch a věčné zápolení všech se všemi o přednost na cestě k dokonalosti. A tu nám nepomůže spousta slavnostích slov, nepomohou krásné mramorové pomníky na cestě minulosti, na které s pýchou ukazujeme, nepomůže to, co někdo vykonal před námi, ale jenom to, co konáme a vykonáme my, jeden každý z nás i všichni dohromady teď a v každé přítomné chvíli. Dnešek rodí zítřek a zítřky tvoří budoucnost. A dovedli-li ti, kdo šli před námi, nám připraviti takový silný dnešek, jaký zítřek připravíme my těm, kdo přijdou po nás?
Není potřeba se třást před dosahem této otázky. Máme v rukou jednu jistotu, kterou nám ta pětasedmdesátka potvrzuje svou zkušeností. Tou jistotou jest, že ta všední, každodenní, trpělivá a svědomitá práce musí nakonec přinésti ovoce dobré a lahodné, jako je přinesla nám. I když tu stojíme v tom všedním ruchu a pro blízkost starostí a drobností nevidíme často vzdálených obzorů, i když v tom zápase strkáme do sebe jako nezvedené děti, i když se pustíme do sebe v drobných půtkách a rozepřích - na jedno potřebné nesmíme zapomínati: zdokonalováni sebe avšeho kolem sebe. Neboť jak nám kázal Tyrš a tak nám káže věčný zákon života. Tak tedy ta pětasedmdesátka! Je to věk pro jednotlivce úctyhodný, kdy těžko už je pomýšlet na dlouholeté plány. Ale jakýpak je to věk pro organisaci, jejíž život je rozpočten ne na desítky let, ale na stovky a celá tisícitelí? Vždyť jsme na samém počátku svého života a udělali sotva několik prvních krůčků. Díváme se na ně a říkáme si: Jdeme dobře, jenom tak dál a vytrvale! Cesta je dobrá, částečně již proslapána.
A touto cestou jde v našem kraji se svými jednotami Sokolská župa Krále Jiřího již po 40 let. Nebyla vždy tak schůdná jak je tomu dnes. Byla po s počátku cestička zarostlá hložím a trním. Začalo se skromně. Sokolská župa Krále Jiřího vznikla v r. 1897 rozdělením sokol. župy Rastislavovy. Sídlo bylo s počátku v Brně a čítala 18 jednot v rozloze od Slavkova až po Jevíčko a měla 1123 členů. Přibýváním nových sokolských jednot kolem Brna a v kraji boskovickém přeřaďovány postupně jednoty ze župy Krále Jiřího směrem od Adamova ke Slavkovu k jiným sokolským župám až do r. 1913, kdy konečně hranice župy byly ustáleny a sídlo župy bylo trvale stanoveno v Letovicích. V roce 1913 měla župa 31 jednot a 5 poboček. Členů: mužů 1830, žen 580, dorostenců 322, dorostenek 78, 1323 žáků a 758 žákyň.
V nynější době zabírá župa oblast v politických okresích boskovickém (41
jednot), moravskotřebovském (14 jednot) a poličské (7 jednot), celkem 62 jednot
rozdělených na 6 okrsků. Má 3136 mužů, 1391 žen, 746 dorostenců, 725 dorostenek,
2134 žáků a 2387 žákyň. O tělesný výcvik členstva pečuje 219 cvičitelů, 154
cvičitelky, 88 vedoucích dorostu a dorostenek a 113 vedoucích žáků a žaček.
Vlastních tělocvičen má 27 jednot, vlastních cvičišť 38 jednot.
K činnosti tělocvičné druží se dobře organisovaná činnost vzdělávací, vydává
měsíčně svůj Věstník, je vybavena knihovnou ideovou, technickou a divadelní. Župa
zřídila v Jedovnicích Tyršův tábor, vybavený potřebnými noclehárnami, kde
nalézá na 200 dětí ročně potřebné osvěžení.
Ke zdolání činnosti má župa, mimo sbory technické mužů a žen a sbor vzdělávací, ještě odbory sociální, tiskový a zpravodajský, stavební, biografický, zdravotní a hospodářský. Rozrostlá administrativa donutila župu zříditi župní úřadovnu, v níž se soutřeďuje veškerá agenda župní činnosti.
Toto jubilejní říkání píši z úcty k vykonané práci předchůdců, pro posilu
těm, na nichž dnešní práce spočívá a pro poučení budoucím, jichž duše pro
věc naši zahoří. Nemá jiného účelu než stručně vzpomenouti, co bylo. Ocenění
několika výraznějších momentů sokolské činnosti nebude snad považováno za
přeceňování sokolské práce na úkor jiných. Jsem dalek toho, abych druhé
přehlížel. Avšak temné chvíle našeho národa nad slunce jasněji dokazují, že
Sokolstvo svým pracovním kredem stojí duši i charakteru českého člověka nejblíže
a že jeho pracovní program spájí v čas potřeby a divy tvoří. A to je to, nad čím
bych chtěl, aby se zamyslil čtenář této jubilejní úvahy. - Více toho sokolsky
družného ducha do našeho národního i společenského života by neškodilo; více
lásky, rovnosti, bratrství, více zájmu pro celek - vlast, než pro strany a osoby, pak
bylo by méně planého pokřikování, svobodných občanů nedůstojné, ale za to více
užitečné práce, které naše republika potřebuje jako soli.
Nazdar!
[ HOME PAGE | HLEDÁNÍ | Blanensko | Miniaukce | Týdeník RegionPress ]
Napište nám Vaše připomínky, náměty, zajímavosti z Vašeho okolí na webmaster@boskowan.com
English version of this web
site
Copyright © 2008 by RoS All Rights Reserved |